Nežný výber

Sedemdesiate roky minulého storočia, normalizačná moc šliape na všetko, čomu by sa žiadalo rozkvitnúť. Na Mišíkovej ulici v Bratislave v rodinnom dome na poschodí sedí proskribovaný básnik. Ťuká do písacieho stroja. Papiere ukladá do veľkého prúteného koša na bielizeň. Dominik Tatarka píše, prepisuje, variuje. Celkom krátke či o kúsok dlhšie autobiografické zápisy. Sny, spomienky, úvahy, metafory, dumky. O matke, ženách, láske, o moci, čo zabudla na zodpovednosť a slušnosť, o priateľoch a kolegoch, tvorbe, spoločenstve... Kráča v myšlienkach sám proti noci.

Jedno z najznámejších diel svetovej literatúry. Spája v sebe prvky spoločensko-politického a vedecko-fantastického románu. Je obžalobou komunistickej diktatúry, ktorá roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. Román opisuje osudy čestného, citlivého a uvažujúceho jednotlivca (Winstona Smitha), ktorý sa vzoprie systému, za čo platí krutú daň.

Vyprávění o lásce, o Tereze a Tomášovi, o Sabině a Franzovi, o lehkosti a tíze bytí... „Po čtyřech letech strávených v Ženevě ubytovala se Sabina v Paříži a nemohla se vzpamatovat z melancholie. Kdyby se jí někdo zeptal, co se jí stalo, nenašla by pro to slov. Životní drama se dá vždycky vyjádřit metaforou tíže. Říkáme, že na člověka dopadlo nějaké břemeno. Člověk to břemeno unese nebo neunese, padá pod ním, zápasí s ním, prohrává nebo vítězí.

V těchto hrách Havel konstituuje, rozvíjí a brilantně obměňuje svůj groteskně-satirický dramatický rukopis, vyrůstající z kritiky totalitní ideologie 50. a 60. let a postupně do sebe vstřebávající také myšlení disidentské, formující se v dekádách následujících.

Solženicynovo prelomové dielo odhaľuje pomery v sovietskych komunistických koncentračných táboroch. Stalo sa symbolom politickej a ľudskej obžaloby stalinizmu, pričom však neobchádza fakt, že základy totalitného štátu siahajú až k Leninovi – už počas jeho vlády začali masové popravy, položil základy plánovanej ekonomiky, vytvoril Čeku a vznikli prvé tábory, neskôr známe ako gulag.