Leželi jsme nazí v posteli. Peřiny byly celé polité fernetem, dokonce i zeď byla poznačená. Nedokázal jsem v paměti nalistovat správnou stranu, ve který den se to stalo. Na zemi se válela rozbitá sklenice a do prostoru řval nějakej televízni hudební kanál. První číslo nám trvalo asi hodinu. – Je vidět, že jseš intelektuálka. Tak dlouho jsem se ještě s nikým nemiloval. – Zanedbal jsi předehru, – odvětila. – Hahaha. Nesmíš myslet na ty svý lékařský paragrafy v hlavě, jinak se nikdy neuděláš, – řekl jsem. – Nene, šel jsi na to příliš rychle. – Dobrá, tak příště tě budu půl hodiny líbat, půl hodiny hladit po celém těle a půl hodiny ti budu lítat jazýčkem všude tam, kam by se dostal jedině odvážný škvor. I to pouze díky ztrátě čichu. No a pokud bych usnul, tak mě přikryj, ať mě ráno nebolí v kříži. K souloži se určitě nedopracujeme. – Šels´ na to moc brzy, – nevzdávala se Radka. – A ty se dole vyhol! – rozčílil jsem se. – Už jsi někdy snědla chlup? Není to nic příjemného. Zkus si vybírat ze zubů chlup, nebo ho nedej bože polkni a ještě se k tomu soustřeďuj na kvalitní lízání. – Kdybych se vyholila, už bych to nebyla já! – A kdo by to byl? Lenin s vyholenou kundou? – Máma by mě zabila, – odvětila Radka. – Vy se spolu koupete? – nedalo mi. – Ne, ale občas mi něco přinese do koupelny. Když něco zapomenu nebo tak. – Kachničku? – Dám ti pár facek teď, nebo až pak? – měnilo barvu stvoření ležící vedle mě. – Radko, prosím tě, pochop, že až jednou zestárneš a bradavky se ti budou volně dotýkat tvého klitorisu, bude mi to vadit míň, než když se zadrhnu chlupem z tvé kombuchy.