Dřív než půjdu spát
1 / 2
Natáhnu se pro mýdlo, jenže něco je špatně. Nejdřív nemůžu přijít na to, co to je, ale pak to vidím. Ruka, která svírá mýdlo, nevypadá jako moje. Její kůže je vrásčitá a prsty jsou tlusté. Nehty na ní nejsou nalakované a jsou okousané do masa, a stejně jako ten muž v posteli, od něhož jsem právě odešla, nese na prsteníku prostý zlatý snubní prsten. Zalapám po dechu. Podívám se do zrcadla. Obličej, který mi vrací pohled, není můj. Vlasy jsou zplihlé a ostříhané víc nakrátko, než jak je nosím, kůže na tvářích a pod bradou je povislá, rty jsou úzké, koutky úst obrácené dolů. Vykřiknu, zajíknu se beze slov, která by se proměnila ve vyděšený jekot, kdybych to dovolila, a pak si všimnu těch očí. Mají vrásky, ale navzdory tomu vidím, že jsou moje. Ta osoba v zrcadle jsem já, ale o dvacet let starší. Dvacet pět. Ještě víc. To není možné…