Připravte se na nejvíc. Kuchařka s číslem 2 Deníku Dity P. vás lapí a nikdy nepustí. Přiková ke sporáku. Rozesměje i dojme. Roztočí fantazii a možná přiměje k zamyšlení, jak moc vaření „dělá“ život. Dita ví, že strašně moc.

Nová kuchařka je pokračováním té první. Úžasné recepty si vykračují společně s Ditiným skutečným příběhem: Single holka je konečně vdaná a brzy už píše, vaří a hlavně nezřízeně jí jídla z kapitoly Jsem těhotná. Vyráží s manželem Pod stan, aby si nacvičili, jak to bude s Davidem. Své Hnízdění, kdy převrací byt vzhůru nohama, doprovodí pořádnými jídly pro chlapy. Vzpomene si na svůj první betonový domov v Panelstory, griluje na Lodi bláznů, zajede do Itálie a na Slovensko. Všude hledá jídlo, to nejlepší na světě. Do svého kuchařského světa s celou svou velkou i novou malou rodinou nakonec přivítá malého Davida. Kuchařka 2 Deník Dity P. je znovu sexy, ojedinělá, napsaná a uvařená s láskou.

„… Říkám si, že buchta na plech je jediná stálice, která se táhne mým životem. Babičce úče s dědou už je hodně let, a buchtu už jim vozím já. Ale kdykoliv za nimi přijedu, mají sami pro sebe upečenou svojí olejovku. Už skoro nevaří, jen tu buchtu na plech musí mít. Pečou ji každý pátek, babička s dědou spolu. Děda babičku odhání, že to zvládne sám, ona se nenechá a buchta se jim i v hádkách vždycky povede. A tak se nad ní potkáváme a já si vždycky vybavím strejku Zdeňka, kterej mě v Humpolci vzal poprvé na diskotéku, kde mě podloudně zlil sotva jsem chodila, a když jsme se vrátili ve dvě ráno k babičce a dědovi domů, vytáhli jsme čerstvě upečenou švestkovou buchtu, půlku jí do sebe naházeli, a v tu chvíli strejka Zdenda pronesl legendární hlášku: “Ditko, ty jsi taková pěkná česká buchta - totálně na plech.”

Knihu vytvářeli ti nejlepší tvůrci v zemi: fotografoval Jiří Turek, graficky upravila Zuzana Lednická ze Studia Najbrt. U všeho pak s posledním slovem stála Dita P.

O Ditě P.

"Narodila jsem se bez chuti k jídlu. Toto stigma jsem ale naštěstí brzy překonala: svou vášeň pro vaření a jídlo praktikuju od pěti let.

Vedle toho jsem vystudovala gymnázium, maturovala v USA, čtyři roky jsem si na pražské právnické fakultě myslela, že jednou budu soudkyně, než mě zlákala produkce amerických filmů. Ale brzy potom mě dostihla rodinná anamnéza: žurnalistika.

Krátce jsem psala pro iDnes, než jsem konečně vstoupila tam, kam patřím: do novinářského světa o jídle. Do měsíčníku Apetit, jako food directorka. Za půl roku jsem časopis řídila; vydrželo mi to pět let, kdy byl Apetit několikrát oceněn jako Časopis roku. Teď vedu měsíčník o jídle Albert v kuchyni. Žiju v Praze. Miluju Humpolec. Jídlo. A Adinu Mandlovou."