8. Plukovník

"Svůj stín už nejspíš zpátky nedostaneš," říká Plukovník, zatímco usrkává kávu. Jako většina lidí, co byli celý život zvyklí udílet povely, drží se i on dokonale zpříma a bradu má při řeči pedantsky staženou dozadu. Není přitom ale ani trochu arogantní nebo pánovitý. Dlouhá léta v armádě se na něm podepsala jen vzorným držením těla, pravidelnou životosprávou a ohromným množstvím vzpomínek. Těžko bych si mohl přát lepšího souseda, než je právě on. Je laskavost sama, nikdy nedělá rámus a výborně hraje šachy. "Je to opravdu tak, jak ti řekl Strážný," pokračuje Plukovník. "Principiálně i reálně vzato už není žádná cesta, jak bys teď mohl získat zpátky svůj stín. Dokud jsi v tomhle Městě, stín mít nemůžeš, a ven se odsud vyjít nedá. Řečeno po vojensku, tohle Město je bezvýchodná past. Lze do ní vstoupit, ale ven se už nikdo nedostane. Ne, dokud jsou kolem dokola tyhle hradby."