Střevíce z lýčí

Bylo by jistě na místě věnovat životu takového prasete tolik stránek, kolik po právu zasluhuje. Jenomže zatímco kráva potřebuje ke své cti a chvále žít (neboť smyslem jejího života je dojit, a to ona dokáže, jenom pokud je naživu), zatímco stejně naživu musí být kůň nebo vůl, aby udivoval svou silou, zatímco naživu musí být slepice, aby mohla kdekoho ohromovat svou snůškou, tak velikost a sláva každého krmníka vrcholí zabíjačkou, tedy po jeho skonu. Proto mi dovolte, abych tuto jeho životní epochu učinil páteří své vepřové kapitoly a abych vše, co jí předchází, nastínil jen několika slovy, že malinké, růžové podsvinčátko je zrovna tak k zulíbání jako třeba štěně, a že tohle selátko je neméně tak čistotné jako třeba kotě, a že takové cucávče, když jen kapánek povyroste a je z něho odstávče, je tím nejveselejším, co běhá po dvoře. Že je s ním nejméně takové povyražení jako s kůzlaty.
Z kapitoly Kmotře Petře, nepřepepřete nám toho vepře