Publikace se zabývá působením Evžena Sokolovského v Mahenově činohře brněnského Státního divadla v letech 1959–1967, v níž tehdy spolu se svými kolegy vytvořil program politického antiiluzivního divadla. Jádro studie spočívá v analýze inscenační tvorby E. Sokolovského, která je pojednána v pěti hlavních kapitolách, odpovídajících základním složkám divadelního artefaktu: dramaturgii, scénografii, hudbě, herectví a režii. Těmto kapitolám je předřazen oddíl, který zasazuje Sokolovského práci do dobové situace v českém divadelnictví a do programu politického divadla Mahenovy činohry. K tomuto faktu přihlíží autorka v celé knize, v níž sleduje vývoj a vliv tohoto programu na inscenační tvorbu Sokolovského. Stejně tak připomíná neustále i inspirační vlivy (především Brechta a Artauda), které jeho tvorbu poznamenaly.