Dvacátý závěrečný svazek Spisů Karla Poláčka je uveden čtyřiceti sedmi texty, které představují jeho "závažnější" publicistiku (téměř neznámé eseje o humoru a kultuře, satirické stati karikující české poměry i politickou situaci v sousedním Německu v době nástupu fašismu a v neposlední řadě články a fejetony s autobiografickým zaměřením). Následující oddíl obsahuje především dokumenty soukromé povahy: Korespondence je dosud nejucelenějším vydáním Poláčkových dopisů, z nichž naprostá většina zde vychází vůbec poprvé. Snad nejobjevnější je soubor dopisů adresovaných Poláčkově dceři Jiřině poté, kdy v roce 1939 emigrovala jedním z posledních transportů do Anglie. Chronologicky, ale i biograficky na něj navazují dopisy, které Poláček psal na jaře roku 1943, tedy krátce před transportem do Terezína, své přítelkyni a družce Doře Weiszové-Vaňákové. K tomuto období se vztahuje i Poláčkův deník, v němž si od ledna 1943 zaznamenává nejrůznější postřehy, reflexe, zápisky z četby i portréty židů, s nimiž se setkával, když společně povinně dojížděli pracovat mimo Prahu. Svou kompozicí a výpovědní hodnotou patří tato kniha k nejzávažnějším svazkům celé edice Spisy Karla Poláčka.
