Jsou fotbalisté, kteří, když se objeví na dostřel soupeřovy branky, tak ať se snaží obránci jak chtějí, nezabrání tomu, že se za chvíli rozvlní síť za zády jejich brankáře. Takovým kanonýrem minulých let byl útočník Horst Siegl. Měl talent, od Boha, který ale zároveň dokázal rozvíjet ke střelecké dokonalosti. Vynikal tím, že byl vždy na správném místě ve správnou chvíli. A v ní dokázal oběma nohama nebo hlavou přesně zamířit. A to i ve chvílích, kdy se zdálo přímo nemožné, že by z takové pozice vystřelil. Byl doslova a do písmene gólovým zabijákem. Spoluhráči moc dobře věděli, že stojí za to, hledat ho stále v jeho palebném postavení, většinou v soupeřově vápně. Dovedl totiž rozhodovat zápasy jak v domácí lize, tak v evropských pohárech či reprezentaci i v momentech, kdy už nikdo nevěřil v dosaženou branku. Nebylo proto divu, že se stal čtyřikrát Králem střelců v domácí soutěži, ve které nastřílel 176 gólů, a právem se pyšní členstvím v Klubu ligových kanonýrů. Stal se sparťanskou legendou a navíc příkladem klubismu, který mnohým fotbalistům dneska chybí. Jeho srdce bilo a stále bije pro Spartu.
Horst Siegl prožil nádhernou fotbalovou kariéru, ve které dokázal rozdávat radost nejen svými výkony a góly, ale uměl stmelit ve fotbale tolik důležitou partu v kabině. Průřez jeho fotbalovými léty nabízí právě tato knížka s výstižným názvem
Pozor pálí Sigi.
