Co vlastně lze z dochovaných programů, scénografických návrhů, kritik a komentářů zjistit? Je možné zrekonstruovat podobu režie a jejího nositele? Brněnská teatroložka Šárka Havlíčková Kysová využila nejaktuálnějších informací o problému a jeho řešení a tak také uchopila svou wasserbauerovskou monografii s nezvyklým názvem Režisér jako koncept...
Snaha o využití nových metodologických postupů přivedla autorku k detailnímu rozboru řeči pramenů a možností, jak je číst. Režisérovu osobnost ukázala v ohnisku různých prostředí a vlivů, jež podrobně rozebírá s využitím široké palety aktuálních poznatků. Z analýzy zdrojů právem usoudila, že některé dosavadní kategorie jsou komplikovanější, než by se mohlo zdát z projevů dobových kodifikátorů. Pojetí operního režiséra jako
soubor proměnlivých konceptů vypovídá o metodě vskutku neotřelé, zprostředkující však pozoruhodný obraz atmosféry v českém divadelnictví 50. a 60. let dvacátého století.
