Pětice rozhlasových her Jana Vedrala, jednoho z mála českých dramatiků, kteří se auditivnímu dramatu věnují dlouhodobě a systematicky, je pro čtenáře možností zabývat se akustickou archeologií vlastního prožívání současného světa. Texty vznikaly v posledním dvacetiletí a sledují nejen proměny společnosti, ale zejména reflexi těchto proměn, společenských mýtů a jejich nositelů. Autor vychází z přesvědčení, že v naší emocionální paměti jsou zachovány stovky pocitů, spojených s konkrétními akustickými počitky. Proto v textech her zkoumá vědomé i nevědomé působení těchto počitků i zdrojů jejich šíření. Myšlenkový a citový smog normalizační novořeči (Delfy), politických hesel a reklamních sloganů (Ve skladišti mé hlavy), blábolů a hlášek audiovize (Dabér), české a slovenské takzvané zábavné hudby (Jackson) může vést k naprosté ztrátě společenské paměti (Aneurysma). Vedralovy rozhlasové komedie si může sám „ozvučit“ každý čtenář, který prožil několik posledních desetiletí v této zemi s otevřenýma očima a ušima.