Celá nazarejská Ginza reprezentuje myšlení původního liturgického období lidských dějin, kdy lidé ještě měli povědomost o svém původu z horních světů, mandejsky „z nebeského Adakase“, dokonalého Člověka. Tím se nazarejské svědectví podobá jak nejstarší literární památce světa – indické Védě – tak i nejstarším literárním dokladům všude ve světě.
Nazarejské vyprávění o Rúze a jejích podzemních silách proto také můžeme chápat jako konkrétní historické svědectví o působení těch spodních sil „nitra Země“, které odstřihávají lidské vědomí od podvědomosti o tomto jeho světlém původu a tak otvírají volnou cestu k nadvládě materialismu se všemi jeho zkázonosnými důsledky.
Předkládaný II. Díl Ginzy obsahuje knihy V,5 až XVIII, tedy daleko více drobnějších spisů nežli I. Próza se zde proto také pestřeji střídá s texty veršovanými. Protože jednotlivé knihy nejsou na sebe jednotlivě vázány – ani chronologicky ani dějově – může je čtenář číst v pořadí podle svého vlastního výběru.