Úvahy o vládnutí a o vojenství
- Vydavateľstvo
- Naše vojsko, 1987
- Počet strán
- 365
14000 výt.. Pozn.. Ilustr. tit. list Čítať viac
14000 výt.. Pozn.. Ilustr. tit. list Čítať viac
Našli ste nepresnosti? Dajte nám, prosím, vedieť!
Italský renesanční politik, prozaik, básník, dramatik, historik a vojenský teoretik, se narodil 3. května 1469 ve Florencii jako druhý syn právníka Bernarda di Niccolò Machiavelliho. Jeho mládí je poměrně nejasné, do historie se zapsal až v roce 1498, kdy se stal předsedou a sekretářem takzvané Rady deseti - orgánu Florentské republiky, pověřeného diplomatickými a vojenskými úkoly. Ačkoliv neměl skutečné pravomoci, měl během čtrnáctiletého výkonu této funkce možnost dobře se seznámit s politikou tehdejších italských státníků a sledovat, jak vládci prosazují svou moc. Jeho politická kariéra skončila v roce 1512, po návratu rodu Medici k moci. Ti odstranili republikánské zřízení, Machiavelli byl obviněn z příprav spiknutí a po propuštění z vězení byl vyhnán z Florencie. Zbytek života žil v ústraní na svém sídle u San Cassiano a věnoval se plně literatuře. Svých politických ambicí se sice nevzdal, ale ty už nedošly naplnění ani v roce 1527, kdy byla znovu ve Florencii obnovena republika. Machiavelli byl zakladatelem moderní historiografie. V hlavním historickém díle Florentské letopisy zobecnil historická fakta a vyvodil z nich poučení pro současnost. Vytvořil teorii silného státu nezávislého na církvi. Vycházel ze vzoru římské republiky (Vlády a státy) a ze zkušeností florentské republiky a rozdrobené Itálie přelomu 15. a 16. stol. Předpokládal, že společnost nepodléhá Boží vůli, nýbrž přirozeným zákonům a touze lidí po blahobytu, lid však neumí své zájmy uplatňovat, proto je nutný silný stát s obratným panovníkem v čele (Vladař - 1513). Jako politik objevil autonomnost politické morálky, nezávislé na etice a náboženství. Úspěch státu je pro něj prvořadý, k dosažení politických cílů lze užít jakékoli prostředky. Byl autorem hry Mandragora - 1520, novely Belfagor, řady sonetů, epigramů. Je po něm pojmenován i machiavellismus (který ale vznikl nepřesnou interpretací Machiavelliho učení), zjednodušeně politická zásada “účel světí prostředky”, kdy se ve jménu “velkých cílů” přehlížejí morální, právní a jiné principy a užívají se jakékoli prostředky podle situace. Niccolò Machiavelli zemřel ve Florencii 22. června 1527.