Román, kterým se Margaret Cravenová připomíná českému čtenáři, zaznamenal úspěch největší a vyšel v četných reedicích: A to právě díky mimořádné čistotě stylistické i myšlenkové, autorské zaujatosti a vřelosti, a nakonec i exotičnosti prostředí, do něhož svůj román zasadila. Cravenová vypráví o osudech kněze Marka, který přichází na svoji první farnost v Kanadě do zapadlé indiánské vesnice kmene Kwakiutl. Román Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je vpravdě příběhem o hledání lidského štěstí a smyslu života. Přitom je i pohledem na dvě civilizace, z nichž jedna pozvolna pohlcuje druhou, nezadržitelně a logicky, neboť takový je řád a vývoj lidské společnosti. Na jednotlivých osudech, ať už domorodých nebo bílých usedlíků, je patrno, jaké převratné změny přináší pronikání civilizace ze světa, jehož jsou součástí. Jak složitě se musejí staří vyrovnávat s odchodem svých potomků, a také jak těžké je pro mladé vykročit z prostředí, kam přestávají patřit, do světa, který je ještě nepřijal. Zároveň však touží odejít, či se aspoň o to pokusit, neboť to znamená vzdělání, uplatnění vloh, decentní život na úrovni, který se jim stává nezbytností.
Nejsilnější stránkou románu je chápavost, s jakou se autorka dívá na lidský úděl, ať už je tímto údělem cokoliv. A je to právě ono tiché porozumění a jakási zvláštní nostalgie, co z této knihy udělalo tak hluboké a citlivé dílo.
