Publikace je jedním z prvních pokusů v české literatuře o postihnutí fenoménu terorismu a jeho vztahu k vedení moderních válek regionálního charakteru. Je rozdělena celkem do šesti kapitol. Předmětem první kapitoly je hodnocení odkazu studené války a hlavních rysů globalizace, tedy etapy od roku 1990 do současnosti.

Druhá kapitola pojednává o válkách, které ve sledovaném období proběhly v tzv. historickém světě - v Africe, v Latinské Americe a v jihovýchodní Asii, třetí kapitola se zabývá dvěma "velkými válkami" pod vedením USA: Pouštní bouře 1991 a Spojenecká síla 1999. Ve čtvrté kapitole autor hodnotí globální terorismus, který na scénu světové politiky vstoupil dne 11. 9. 2001, vysvětluje jeho příčiny, základní rysy a strategické cíle, seznamuje čtenáře s rozdílnými hodnoceními hrozby terorismu a se dvěma současnými strategiemi v přístupu k terorismu (válka vs. boj proti terorismu). Pátá kapitola je zaměřena na dvě velké vojenské operace, které zahájila Bushova administrativa v rámci globální války proti terorismu - Afghánistán 2001 a Irák 2003.

V závěrečné části pak autor charakterizuje společné a specifické rysy jednotlivých válek období globalizace. Zdůrazňuje, že i když ve velké většině případů jde o války asymetrické, vojáci armád NATO jsou při nich vystaveni řadě vážných hrozeb plynoucích z úskočných a zákeřných metod bojové činnosti. A země NATO, které tyto války vedou, mohou být stiženy teroristickými útoky. Proto je nutné vždy zvažovat, co všechno je ve hře a k válkám přistupovat až jako k úplně nejzazší krajnosti po vyčerpání všech ostatních možností.