Ve sbírce Michala Matzenauera nazvané Po kameni cesta se setkáváme s poetikou pro autora již charakteristických rysů. Motiv bloudění jako by se posunul konkrétnějším směrem; lyrický subjekt se nachází na dané cestě, dávno již vmíšen spolu se všemi živly světa do obeznámenosti o jejích mnohých krásách i nástrahách. Na své pouti tak kráčí osamoceně, ačkoliv v kontextu osobních zpovědí i společenských pozorování míjí překážky-kameny, které pro něj nejednou znamenají zaklesnutí se za samotnou hranu komunikace – hranu dělící jeho a společnost, jeho a ženu, místy pak dokonce dělící sebe samého.

Výběr z těchto básní vyšel roku 1993 v knize Postavy na zpracování. V kompletní podobě však sbírka vychází poprvé.