Knihy Romana Vehovského Cestou osudu a náhody nejsou obvyklý cestopis. Od ostatních se liší jak destinací, tak časovým obdobím. V roce 2002 vyrazil autor s báglem na zádech pozemní cestou přes Indii do Austrálie, a jak sám říká, neměl tehdy ani ponětí, že se cesta protáhne na sedm let. Vyrazil stopem, se spacákem a okopírovanými listy školního atlasu. Spíše než o cestopis se jedná o popis pouti, mozaiku nevšedních příběhů, setkání a zážitků. První kniha, vydaná v roce 2010, popisovala první tři roky cesty. Druhá kniha vypráví o druhé polovině cesty a čtenář v ní autora doprovází na práci v Autrálii či na Novém Zélandě, stejně jako na cestách po Japonsku, Nové Kaledonii, Indii, Thajsku, Nepálu, Srí Lance, Pákistánu a Íránu. Na začátku byla inspirace lidmi, kteří svými příběhy ukázali, že cestování není výsadou bohatých. Nejen mezi řádky se dá vyčíst, že více než peníze je třeba mít k cestování dostatek času. V dnešní době, kdy se čas přepočítává na peníze, je tato kniha klíčem k poznání ceny přítomného okamžiku. Autor byl na své cestě mnohdy odkázán na přízeň osudu a dobrých lidí. Právě setkání s lidmi je podle Romana Vehovského cennější než štvanice po turistických atrakcích, mnohdy postrádající jakékoliv poznání.
