Sledujte válečná utrpení obyčejných lidí i vojáků zabitých v hrůzných bojích největší světové války. Dosud neznámé záběry z fondů filmoték i domácích archivů tvůrci dokumentu zrestaurovali, dobarvili, doplnili zvuky i hudbu a připravili pro vás zcela jedinečný válečný projekt. V 6 dílech vás provede Apokalypsou 2. světové války v barvě.
4. DÍL SPOJENÍ
Prezident Roosevelt vyhlašuje válku Japonsku. Navzdory odhodlanému odporu nejsou síly Spojenců s to zpomalit zběsilý postup japonské armády jihovýchodní Asií.
Nad Stalingradem vlaje hákový kříž.
5. DÍL V KLEŠTÍCH
Rusové dobyli zpět Stalingard, Britové a Američané otevírají novou frontu v severní Africe. U Kursku se Hitler pokusí o poslední útok proti Rudé armádě, ale marně.
6. DÍL PEKLO
Rok 1944. Spojenci se vylodili v Itálii, 20. července Hitler zázračně přežívá pokus o atentát. Na východní frontě pokračuje Rudá armáda v nezadržitelném postupu a dostává se do Berlína. Aby dostali Říši vycházejícího slunce na kolena a vyhnuli se riskantnímu vylodění v Japonsku, Američané rozpoutají atomovou válku. Nastává Apokalypsa.
APOKALYPSA 2. SVĚTOVÉ VÁLKY
Rozhovor s producentem Louisem Vaudevillem
Jak tento projekt vůbec začal?
Sedmdesát let po začátku druhé světové války se nám zdálo podstatné a přitažlivé zpracovat tu historii novým způsobem. Pohled, který přinášíme na tuhle válku, je celosvětový oproti všem těm dokumentům, které zaujímají jen hledisko národní, nebo dokonce nacionalistické. Stejně tak jsme se chtěli dostat co nejblíže mužům a ženám, slavným i neznámým, kteří byli aktéry nebo oběťmi tohoto konfliktu.
Jak dlouho trvalo vyhledávání a identifikace záběrů, které se v Apokalypse objevují?
Vyhledávání a analýza archivních materiálů začaly na začátku roku 2007 a uzavřely se s ukončením střihu v květnu 2009. Takže na shromáždění a analýzu 600 hodin archivních materiálů z více než 100 pramenů v 17 zemích bylo třeba dva a půl roku.
Jaké bylo nejneobvyklejší nebo nejpodivnější místo, kde byly nalezeny některé ze záběrů?
Neznámé záběry pocházejí buď z nedigitalizovaných fondů a někdy rovněž
neindexovaných fondů velkých filmoték, které se vyznačují obrovským bohatstvím zdrojů, opravdu se dá objevovat ještě mnohé, a to především díky vytrvalosti badatelů. To platí například pro NARA v USA, pro ECPAD (armádní filmotéka) ve Francii, NHK v Japonsku a Archivy v Krasnojarsku v Rusku.
Nebo jsou to fondy „domácích videí“, které jsme objevili u sběratelů v Německu a Francii nebo v regionálních filmotékách ve Velké Británii. Tyto amatérské filmy, často dokonce barevné, objevily v nedávné době děti na půdách rodinných domů po smrti svých rodičů.
Co představovalo při sledování takového množství filmů největší výzvu?
Nejtěžší bylo provést drastický výběr a rozhodnout se neukázat často neuvěřitelné snímky, které by neposloužily vyprávění. Prioritou byla dramatický účinek vyprávění.
Můžete uvést příklad nějakého takového zajímavého záběru, který se do seriálu nedostal, a říct nám proč?
Museli jsme vyřadit řadu drsných záběrů, nebo těch, které by diváky mohly šokovat.
Uvedu pár záběrů, jejichž vyřazení je nám skutečně líto:
- Hrdí Papuánci nesou v sítích hlavy japonských vojáků.
- Škola zbraní SS, kde vidíme vojáky uprostřed rozvážného učení, jak vést válku
(kurzy vojenské strategie, ale také matematiky...).
- Mladé nahé ženy, které tančí v music-hallu, v propagandistickém filmu určeném americkým vojákům v Tichomoří u příležitosti Vánoc.
- Krásné amatérské záběry italských odbojářů v jejich každodennosti (manipulují se zbraněmi, diskutují, smějí se, ...).
Jaký proces dobarvování filmu jste použili? Jak dlouho trvá dobarvit například jednu minutu filmu?
Než jsme se dali do dobarvování, museli jsme restaurovat záběry, které by mohly být ve špatném stavu. Následně jsme provedli výzkum s historiky po celém světě ohledně barev uniforem, letadel, tanků, vozidel, míst, ... Neumíte si představit ten počet různých uniforem, které se vyskytovaly ve všech těch bojujících armádách! Takový výzkum by nebyl možný jinak než díky internetu a všem těm desítkám sběratelů a nadšených historiků druhé světové války. Jakmile se určily barvy, dobarvování filmu probíhalo tempem jedna minuta filmu denně.
Jak práce na této sérii změnila váš pohled na druhou světovou válku?
Vyprávět celou druhou světovou válku v šesti epizodách o 52 minutách je skutečná výzva. Režiséři Isabelle Clarková a Daniel Costelle šli přímo k jádru věci. A zřetězení událostí, které předcházely globalizaci konfliktu, bylo také předvedeno jasně a zřetelně.
Můžete jmenovat jednu věc, o které doufáte, že si ji diváci ze sledování vašeho seriálu odnesou?
Tato série ukazuje lidské drama této války, nejvražednější v dějinách lidstva. Vojáci všech zemí trpěli násilnostmi bojů, ale poprvé v historii bylo víc obětí civilních než vojenských. Jsou to obrazy utrpení civilistů, které zůstávají vryty do naší paměti.
