ZEMÍ NA VÝCHOD OD SLUNCE
nazývali ruští dobyvatelé tajuplnou zadní část Sibiře, která se rozprostírá od řeky Leny až k Tichému oceánu. Touto divokou, nezměrně širokou zemí kdysi táhli předci severoamerických indiánů.
Klaus Bednarz se vydal v jejich stopách. Od jezera Bajkal až na Aljašku – více než 10 000 kilometrů tajgou, močály a po dravých řekách, pěšky, loděmi, terénními auty, vrtulníky a saněmi taženými soby. Hovořil s hledači zlata a s lovci velryb, s polárními badateli, archeology, šamany a indiánskými náčelníky, s bývalými vyhnanci a trestanci gulagů. Stále znovu přitom narážel na společné rysy sibiřských a indiánských mýtů a legend, na překvapující paralely mezi kulturami a životními způsoby jejich aktérů.
Vznikl tak živoucí obraz dnešní země na východ od slunce – se všemi problémy a nadějemi – a záznam fascinující cesty plné dobrodružství a nezapomenutelných dojmů.

Před mnoha tisíci lety táhli předci severoamerických indiánů od jezera Bajkal až na Aljašku. Klaus Bednarz cestoval v jejich stopách. Jeho trasa činila více než 10 000 kilometrů – podél mohutných sibiřských řek, tajgou a tundrou a nakonec přes Beringův průliv, mořskou úžinou mezi Ruskem a Amerikou. „Byl to nejodvážnější, nejambicióznější podnik, který jsem kdy podnikl,“ řekl. „A do posledního okamžiku jsem si nebyl jist, zda se podaří.“
Bednarz popisuje divoké a současně fascinující krásy sibiřské a aljašské přírody, ale především kreslí působivé portréty lidí, kteří v tomto neskutečném koutu země vzdorují přírodním obtížím: nepředstavitelné zimě, věčnému ledu, prastaré síle polárních bouří. Sibiř je divoká, rozsáhlá země. A cesta po ní je plna nezapomenutelných dojmů.