Něco se stalo

   Nenávidí svého duševně zaostalého syna, nemá rád ani své druhé dítě, protože je to neprůrazná měkota, a bytostně nesouhlasí ani se svou dcerou v tom, jak marní život. Spís manželkou a spí i s jinými ženami, ale nenachází v tom žádné potěšení. Má relativní úspěch v zaměstnání, ale ani to ho nebaví. Žije a čeká, až se něco stane. A protože nemá nikoho, komu by se mohl svěřit se vším svým trápením, povídá nám to v knize - upřímně, bez příkras, bez snahy šokovat, ale desivě...
Jsou čtenáři, kteří právě proto považují Boba Slocuma za jednoho z nejlépe vykreslených hrdinů literatury 20. století.