Paní Dallowayová
- 160 strán
- 2-3 hodiny čítania
Londýnské jitro, červen 1923. Paní Clarissa Dallowayová jde do květinářství pro výzdobu na svůj dnešní večírek. Než však... Čítať viac
Londýnské jitro, červen 1923. Paní Clarissa Dallowayová jde do květinářství pro výzdobu na svůj dnešní večírek. Než však... Čítať viac
Našli ste nepresnosti? Dajte nám, prosím, vedieť!
Paní Dallowayová je tak známé dílo, že mají lidé (minimálně v mém okolí) často pocit, že už ho ani číst nemusí. Kniha je skvělá, proud vědomí, který autorka využívá je děsně zajímavý na prozkoumávání a knihu strašně doporučuji čtenářům, kteří mají čas, chuť a povahu na lehce obtížnější čtení, které zajímá klasika a proč se která kniha klasikou stane. Velmi doporučuji si knihu dávkovat a hledat různá témata a co by mohla znamenat, i když vím, že i na tenhle typ čtení potřebuje člověk trochu hnidopiší povahu! :D I když se možná teď bojíte, že vás kniha bavit nebude, tak ji zkuste alespoň pro ty velmi čtivé pasáže popisující anglickou společnost a mezilidské vztahy jednoho dne roku 1923. A také pokud vás baví číst například o duševních neduzích, stejnopohlavní zakoukávání (což v té době také rozhodně není běžné) a vztazích obecně. Velmi kvalitní čtivo, velmi.
Čítať viac@literarni_zasivarna Miluji horké letní večery, vůni deště a atmosféru podzimu. V Itálii bych si dokázala představit zbytek svého života a stačila by mi jen zásoba dobrých knih, dobrého jídla, a ještě lepších přátel. V mém srdci má speciální místo klasická literatura a přidanou hodnotu nabývá ve chvíli, když je napsána ženou. No a další speciální místo mají v mém srdci i počítačové hry, to se ani s věkem nezměnilo. A filmy, seriály, hudba a celkově umění. Kdybych se mohla vrátit v čase, vyberu si rok 1985. A půjdu na Live Aid, protože tam jsou všichni interpreti, které miluji. Hlavně Bowieho. Jo a Kerouac je nejhezčí spisovatel. Ale husband materiál už moc ne.
Začala publikovať v roku 1905. Jej ranné romány sú síce ešte konvenčné ľúbostné príbehy. Neskôr novou tvorivou technikou zachycovala vnútorný život svojich postáv. Experimentuje s románovou formou, rozbíja jednotu času, používa symboly a metódu prúdu vedomia. Zmenšuje funkciu autora ako rozprávača a komentátora, záujem sústreďuje na bezprostredné životné zážitky. Virginia Woolfová patrila k hlavným predstaviteľkám expresionizmu a subjektivizmu a anglickej literatúre. Depresia z vojny a duševná choroba ju dohnali k samovražde.
„Nie je podstatné, akí sme odolní voči cudzej sile. Dôležité je, akí sme silní voči vlastnej slabosti.“