Ve své půvabné knížce přeložené pod názvem Co kdyby láska nikdy neskončila uvažuje Alain Finkielkraut o čtyřech podobách moderní lásky, která je sice vyvázána z tradičních svazujících pout přísné morálky a zatěžujících zvyků, přesto je spíše křehká a v ohrožení. Láska je dnes sice „volná jako ptáče“, ale je třeba se s autorem na chvíli pozastavit a ptát se, jaké podoby má dnes tato základní lidská emoce a zda vlastně ještě umíme opravdově milovat.

Jméno Alaina Finkielkrauta (narozeného v roce 1949), francouzského filozofa, esejisty a veřejně angažovaného intelektuála, není českým čtenářům zcela neznámé. Z jeho bohaté publikační činnosti byl do češtiny přeložen esej s názvem Destrukce myšlení a proběhla dílčí diskuse o jeho knize Hlas, který přichází z druhého břehu o Osvětimi a evropském antisemitismu. Finkielkrautovo dílo je samozřejmě mnohem rozsáhlejší: psal a diskutoval o francouzských intelektuálních tradicích, o násilí ve společnosti, o asimilaci imigrantů v evropských zemích, ale také o jugoslávské válce. Nejvíce kontroverzních ohlasů se mu dostalo za jeho názory na francouzský kolonialismus. Na svém hlavním působišti, tj. francouzské prestižní škole École Polytechnique, ale i v řadě časopisů a televizních vystoupení se projevuje jako vynikající znalec historie i současné politiky.