Uznávám, zpackala jsem to. Chyba číslo jedna: Požádala jsem Petera Barnidge o práci. Chyba číslo dvě: Jeho nabídku jsem přijala, místo abych mu ji vmetla do tváře, jak jsem plánovala. Chyba číslo tři: V zájmu zkrácení tohoto seznamu, abych se nedostala až do řádu stovek, budu předstírat, že jedinou další chybou bylo zatajit jednu malinkatou informaci během pohovoru.

Peter Barnidge. Tak kde mám vůbec začít? Co třeba tím, že po mém prvním pracovním dni pro pana Superstara, nejlepšího a nejprodávanější mezinárodního autora, se jeho jméno stalo mou oblíbenou náhražkou nadávek. Nakopla jsem si palec u nohy? Do Petera Barnidge! Přečerpala jsem bankovní účet? Ten Barnidge! A když jsem si uvědomila, že jsem se zamilovala do svého šéfa? No pro Petera Barnidge? Kéž bych ho mohla prostě nenávidět, místo té zvrácené, matoucí směsi nenávisti a přitažlivosti, kterou k němu cítím. A je to ten špatný druh přitažlivosti. Temný s nádechem spalujícího žáru. Takový žár, že se mám chuť pokřižovat pokaždé, když se na něj podívám, protože mi stačí jen jediný pohled, abych se ocitla ve světě hříchu. Když už mluvíme o hříchu… Je tu ten drobný detail, co jsem zatajila při pohovoru. Ale jsem svobodná matka a udělám cokoli, abych zajistila svoji dceru, i kdyby to znamenalo udržet jedno malé tajemství. Bohužel, i malá tajemství časem nabobtnají.
Myslím, že je jen otázkou času, než na to přijde, a mám pocit, že z toho nebude mít radost…