Kniha vypovídá o tom, jaké velké věci se mohou dít, když člověk člověku není lhostejný; hovoří o lidské solidaritě, statečnosti, víře a úsilí abbé Pierra (1912–2007), který, pohnut smutnými osudy lidí na okraji společnosti, založil roku 1949 „útulek“ Emauzy. První emauzská komunita žila ve starém domě na pařížské periferii, živila se sběrem hadrů a odpadků a stavěla svépomocí jednoduchá obydlí pro další lidi bez domova, pro opuštěné, zoufalé, alkoholiky či jinak strádající. Bezdomovci zde tak nejen získali zázemí a materiální pomoc, ale tím, že sami pomáhali druhým, jim bylo navráceno vědomí jejich lidské důstojnosti.
Emauzské hnutí je v současné době rozšířeno po celé Francii a působí také v dalších padesáti zemích světa. Jeho zakladatel byl dvakrát navržen na Nobelovu cenu míru a pravidelně obsazoval první místo v žebříčku nejpopulárnějších osobností Francie. Knihy a myšlenky abbé Pierra k aktuálním otázkám vyšly v mnoha světových jazycích.
