Teorie lidského vědomí jednoho z nejoriginálnějších neurovědců současnosti přináší průlomové informace ohledně podstaty vědomí a jeho původu. Jak ale takto náročné vědecké poznání zprostředkovat laické veřejnosti? Tononi se odvážil něčeho, co není ve vědecké komunitě zcela obvyklé. Vzal si na pomoc literaturu a umění a s využitím replik ze známých světových dramat a obrazotvornosti vizuálního umění vytvořil formu imaginárních dialogů, v nichž promlouvají velcí filozofové a vědci dvacátého století. Ještě nikdy se tedy neobjevilo dílo, které by takto originálně a provokativně propojilo vědu, umění a imaginaci. Vypravěčem textu je astronom Galileo Galilei, který se do vědy poté, co v ní kdysi proklestil cestu objektivitě, snaží začlenit i subjektivní zkušenost. Galileova cesta se skládá ze tří částí, každou vede odlišný průvodce. V první části cesty, kdy Galilea doprovází vědec připomínající Francise Cricka, se dozvídáme, proč jsou důležité určité části mozku a proč se naše vědomí ukládá ke spánku spolu s námi. V druhé části cesty, v níž je průvodcem muž jménem Alturi, resp. Alan Turing, zjišťujeme, jak na jednotlivé části mozku nahlíží vědecká teorie známá jako ?, která spojuje vědomí s integrovanou informací. Třetí částí pak provází vousatý muž, kterým nemůže být nikdo jiný než Charles Darwin.
Galileo medituje nad tím, jak dochází k vývoji vědomí a počátku vědomí sama sebe v dějinách a kultuře – neboli ke vzniku toho, co je ve skutečnosti vším, co máme, a vším, čím jsme.