V domově seniorů se potkaly dvě ženy. Paní Miluška, jeho obyvatelka, a o třicet let mladší Zuzka, pracovnice přímé péče. Postupem času zjistily, že mají hodně společného. Začaly si vyprávět své příběhy z dětství. Nakonec se rozhodly, že z nich sestaví knihu, kde se budou příběhy Milušky a Zuzky střídat.
Různorodost příhod z dob minulých dává knize zvláštní, nepopsatelné kouzlo. Název vystihuje pocity paní Milušky. Je v něm všechno. Protože v tom bezútěšném prožívání sklonku života, v prostředí mimo domov, si dokázala najít okamžiky, kdy byla opět dítětem.