Kniha otevírá doposud nezpracované téma českého a slovenského dějepisu umění. Je výstupem více než tříleté spolupráce 13 badatelů a badatelek z České republiky, Slovenska a USA, editorsky ji připravil Ivo Habán. Zabývá se zmapováním, definováním a interpretací moderních realistických přístupů ve výtvarném umění a fotografii, které sleduje v obrysech multietnického prostoru někdejšího Československa dvacátých, třicátých a čtyřicátých let 20. století. V centru pozornosti leží zejména umělecké projevy korespondující s estetikou nové věcnosti. Rozšiřující mezioborové kapitoly jsou věnovány vybraným souvislostem filmu, literatury a hudby. Nad rámec časového vymezení jsou zařazeny přesahové studie zaměřené ke starým realismům 19. století a k současnosti.

Nové realismy jsou představeny jako svébytná alternativa ke klasické moderně i avantgardě. Ačkoli se většinová umělecká produkce v českých zemích a na Slovensku ve sledovaném období orientovala především na Francii, existoval zde i pozoruhodný proud nových realistických přístupů, které odpovídaly soudobému dění na evropské či americké scéně. Jejich nositeli byli často příslušníci etnických minorit, někteří z nich donedávna považovaní lineární modernistickou optikou spíše za outsidery.

Jednotlivé kapitoly sledují formálně a ideově příbuzná umělecká díla napříč zaběhnutým etnickým či skupinovým dělením a zasazují tuzemské moderní realistické projevy do širšího mezinárodního kontextu. Publikace proto obsahuje téměř 600 reprodukcí s řadou komparací a přináší také první překlady vybraných dobových textů z němčiny, italštiny a francouzštiny. Sofistikované realistické přístupy v někdejším československém prostoru jsou rozptýlené, nelze je nahlížet jako jeden konkrétní styl, jako jednoduše místně nebo časově vymezitelný proud. Přesto se s nimi setkáváme, existovaly, existují a představují jedinečné, místními podmínkami formované projevy, korespondující s alternativními, dobově aktuálními strategiemi k tvorbě uměleckého díla na mezinárodní scéně.