Publikace Hudební nástroje profesora Antonína Modra vyšla poprvé v roce 1938 a patří tak vlastně již několika generacím našich hudebníků - profesionálů i amatérů. Pramen neochabujícího zájmu o Modrovu knihu, po léta zdokonalovanou a obohacovanou o nové poznatky, záleží v její obsažnosti, přehlednosti, sdělnosti a věcnosti. Modr informuje o vývoji nástrojových rodů i jednotlivých nástrojů a pochopitelně se soustřeďuje na jejich současné konstrukční parametry, technické i zvukové možnosti (včetně údajů o rozsazích notovaných i znějících, o nejvýhodnějších či naopak nejméně výhodných polohách) a nezapomíná ani na jejich uplatnění v sólové a ansámblové hře.

Názornost a sdělnost Modrovy práce zvyšují četné notové příklady, přehledy, kresby a grafy. Hledisko odborníka - organologa se v Modrově knize prostupuje se zřetelem zkušeného hudebního praktika. Autor si přitom všímá nejen nástrojů dnešního symfonického orchestru a orchestru dechového, ale přiměřenou pozornost věnuje i nástrojům folklórní hudby naší i cizí včetně nástrojů donedávna ještě považovaných za exotické . Oproti starším vydáním jsou vypuštěny některé stati věnované elektrofonickým a elektronickým nástrojům, které již zastaraly. Vývoj této skupiny hudebních nástrojů je v naší době tak rychlý, že si vyžaduje vždy novou speciální literaturu, na niž naše čtenáře odkazujeme.