Na balsových vorech napříč Tichým oceánem s komentářem M. Zikmunda a doslovem M. Stingla.
Úspěšná plavba voru Kon-Tiki inspirovala další mořeplavce. Mezi ně patřil i Eduard Ingriš. V rodném Československu slavný dirigent a skladatel, autor nesmrtelné písně Teskně hučí Niagara. Před únorem 1948 Československo opustil a z bohatého skladatele se stal chudý emigrant. V Peru postavil po vzoru přítele Thora Heyerdahla vor Kantuta a přeplul Pacifik. Podnikl několik filmařských výprav do Amazonie. Byl prohlášen za mrtvého a opět vzkříšen. S taktovkou v ruce stanul před Národním symfonickým orchestrem v Limě a dirigoval koncert, který se stal historicky prvním televizním vysíláním peruánské televize. Za podobné činy se lidé stávají národními hrdiny. V Peru se jeho jméno dostalo do školních učebnic. V rodné zemi se díky politické situaci nesmělo dlouhá desetiletí vyslovovat.Kniha Plavby „sebevrahů“ je poutavou rekapitulací plaveb Thora Heyerdahla, Erika de Bisschopa, Williama Willise a především Eduarda Ingriše, s trochou nadsázky řečeno „skutečně žijícího“ Járy Cimrmana.