O našich jedenácti prezidentech byla napsána řada životopisů. Ale prozatím se žádný z autorů nezamýšlel nad základní otázkou: jak odpovědně si počínali při výkonu svých funkcí právě v okamžicích, kdy rozhodnutí o dalším osudu republiky bylo výlučně nebo téměř výlučně v jejich rukou. U každého z nich nastaly takové chvíle a nebyly to jen roky 1938, 1948 či 1968. Autor nabízí i možné různé varianty pro jejich rozhodování. Především se zamýšlí, jaké měli v porovnání s představou ideálního prezidenta předpoklady k výkonu svých funkcí: zda byli trestně stíháni a souzeni, nemocní, jaký měli vzdělání, jaký byl jejich vztah k ženám, k Hradu, jak byli voleni, přijímáni veřejností a uctíváni, jak zasahovali do politického dění, jak udělovali amnestie a milosti, používali právo veta, jaké zahraniční cesty vykonali. A také, jaké okolnosti, objektivní i subjektivní, hrály při tom podstatnou roli. Přináší k tomu nezbytná fakta, ale nechává na čtenáři, aby vyslovil svůj konečný soud.