Autor se zaměřuje na prevenci neuróz a jejich recidiv a současně ukazuje, jak může člověk omezit nežádoucí vliv chronických neuróz na životní spokojenost a výkonnost. Poskytuje konkrétní rady, jak pěstovat kladné životní zaměření, jak pracovat a odpočívat, jak jednat s lidmi, jak se prosadit, jak se odreagovat, jak efektivně řešit problémy, jak žít harmonicky v manželství, jak zvládnout sexuální problémy, jak relaxovat a ovlivňovat svou náladu a jak si poradit s neurotickými příznaky. Pozornost autor věnuje i psychoterapii, zejména psychoterapii skupinové. Snaží se čtenářům pomoci, aby si vytvořili správná očekávání, a motivovat je v případě potřeby ke spolupráci s terapeutem. Všechny rady a podněty dokumentuje na příkladech ze své mnohaleté terapeutické praxe. Knihu jistě uvítají lidé trpící neurotickými obtížemi, ale i ti, kteří jsou neurózou ohroženi, a to jsou téměř všichni.

Ukázka
Jak se zaměřit

Od vyložení problematiky neuróz a moderních forem jejich léčení se nyní dostáváme k tomu, abychom probrali, co může a má člověk s neurózou dělat, kromě toho, že se prostě “půjde léčit”. Viděli jsme, že i toto léčení je dnes převážně chápáno jako “práce na sobě”. Pokusíme se ve zbývající části knihy dát k této práci na sobě zcela konkrétní a jasné instrukce. Začneme tím, co považujeme za nejdůležitější: základním postojem k životu.


Životní perspektivy


Aby měl člověk v životě pocit dobré pohody a spokojenosti, potřebuje mít před sebou něco, na co se těší. Myslí-li na pohromy, které by ho mohly stihnout a na starosti, které jsou před ním, necítí se dobře už ani teď. Člověk směřuje k budoucnu - podnětem života dneška je zítřejší radost. Jedním ze základních úkolů neurotika je tedy vytvářet si pro zítřek perspektivy, plány. Samozřejmě střízlivě, v mezích reálných možností.


Vzpomínky na minulé události


Vliv minulosti na náš současný život je nepochybně mocný. Ale vliv se “lomí” přes náš postoj. Záleží na tom, co ve své minulosti hledáme. Někteří lidé se v myšlenkách stále dokola vracejí ke starým nepříjemným zážitkům, utrpěným křivdám a ranám osudu, obírají se svými neštěstími a pěstují v sobě pocit, že se narodili “na nešťastné planetě”. Přemýšlejí, jak se všechno mohlo vyvinout jinak, “kdyby ...”. To není k ničemu.


Jiní vzpomínají na příjemné zážitky z minula a žijí vzpomínkami. To už je lepší. Ale může to odvádět od aktivního řešení úkolů v přítomnosti; člověk se do minulosti utíká a zanedbává současný život. A pokud si nadto minulost idealizuje a myslí, že “tehdy bylo všechno lepší”, je to už docela nepraktické. V kontrastu se zidealizovanými vzpomínkami se musí zdát přítomnost ještě horší.


Rozebírá-li neurotik kriticky traumatizující vlivy své minulosti, musí dojít k závěru, že mnoho vlivů na něj nepříznivě působilo proto, že byl ještě “malý a slabý”. Dnes už jsme dospělí. Můžeme vystoupit z kůže nešťastného děcka, kterému silnější bratr sebere hračku, kterému otec nabije a kterého matka nepohladí. Jsme dospělí. Žijeme pro přítomnost a pro budoucnost.