Dne 12. května 1743 byla korunována v Praze na českou královnu Marie Terezie, jediná žena na českém královském trůnu. Předcházely tomu dramatické chvíle, kdy se za účasti řady evropských států vedla o dědictví "rakouského domu" a o stolec římskoněmeckého císaře válka, jež zasáhla - po téměř sto letech míru - i české země. Česká společnost tehdy byla postavena před obtížnou zkoušku, zda zachovat věrnost Marii Terezii, nebo uznat nároky bavorského kurfiřta Karla Albrechta, který se dal vyhlásit v Praze, dobyté za pomoci francouzského a saského vojska, českým králem. Autor podává přehled válečných událostí na našem území, sleduje reakci jednotlivých vrstev české společnosti na nově vzniklou situaci a současně osvětluje jak vlastní význam korunovace Marie Terezie, tak i důsledky vítězství mladé královny pro další osudy českých zemí. Opírá se při tom nejen o úřední dokumenty, ale v hojné míře využívá soudobého lidového kronikářství a písňové tvorby.
