Prostým jazykem vyprávěný životní příběh Mary Williamsové a jejích dětí. Nehledanými slovy vypráví o tom, jak se seznámila se svým mužem, jak se jí postupně narodili dva chlapci a dvě děvčátka, čtyři tak rozdílné děti, jako by ani nebyly z jedné matky. Ale tento román je především o lásce, o lásce matky, která miluje své děti, ať jsou jakékoli a ať spáchají cokoli, protože je to přece krev její krve...
 Měli jsme známost šest měsíců a všechna děvčata v obchodě to věděla a leccos mi říkala a smála se a já jim někdy nerozuměla. Fanny Bensonová byla nejhorší. Zvykla jsem si všechno jí povídat protože jsem to musela někomu říct a říkala jsem jí aby to nepovídala dál ale ona to přesto povídala. Každou středu mi pan Williams nosil bonbony a vždycky jsem jich několik schovala pro Fanny na příští den a když bylo léto nosil mi pan Williams v neděli květiny a vždycky v pondělí jsem jednu Fanny přinesla. Z každé kytice jsem si vylisovala na památku jednu kytičku ale velký slovník byl brzy plný a tatínek mi řekl že musím přestat protože na stránkách byly samé fleky. Tak jsem několik kytiček vzala a zabalila do hedvábného papíru a uschovala si je v prádelníku.
 
Bylo to hezké mít známost protože jsem tak měla někoho kdo mě vzal mezi lidi. Jednou jsme šli do jednoho velkého sálu kde nějaký pán vyprávěl všechno o Africe měl laternu magiku a překrásné obrázky. Byly barevné takže vypadaly jako skutečné a některá zvířata byla moc hezká ale nelíbily se mi obrázky domorodců protože vypadali divně a nenosili šaty. Někdy jsme hráli kroket v Central Parku. Jindy mne zase zavedl na koncert Pettových pěvců kteří byli celí načernění a zpívali černošské písně a moc jsem se bavila. Ale na kole jsem jezdit nechtěla. Pan Williams řekl že by se mi to jistě líbilo kdybych se s ním svezla na tandemu protože jezdit na kole je velká zábava. Ale nemohla jsem si pomoct bála jsem se. Maminka dokonce říkala že mi na to ušije sukni a pan Williams souhlasil a řekl že prý ji budu moct nosit v zimě na led aby ji udělala kratší aby nezachytávala o brusle a maminka řekla ano teď se dokonce nosí u kratších sukní dole olůvka aby hezky spadaly ke kotníkům ale dala jsem se do pláče a říkala jsem ne prosím ne a tak mne potom nechali. Ale to byla jediná neshoda mezi mnou a panem Williamsem za celou dobu naší známosti. Jendou jsme jeli nadzemkou a pak jsme se procházeli v lese a zastavili jsme se na jedné farmě kde nám dali mléko a domácí buchty. Když v Bronxu otevřeli v parku zoologickou zahradu byli jsme tam dvakrát protože byla čistší a hezčí než v Central Parku a na jednom místě se dalo sestoupit až k řece a nebyli tam skoro žádné lidé a mohli jsme si v klidu hezky povídat. Pomaloučku jsem se pokoušela říkat mu Franku a někdy se mi to dařilo když jsem na to dávala pozor.
 
Frank byl ve všem úplně dokonalý a byl ke mně stále stejně hodný a laskavý. Tatínek ho někdy zval aby s ním šel do hospody na pivo nebo na skleničku ale Frank mu řekl že něco podobného nemá nikomu za zlé ale on že si na to nepotrpí. A poplácal tatínka po zádech a říkal jen si dejte když vám chutná a tatínek pak odcházel sám. Ale Frank rád kouřil doutníky a hrál biliár. Měl vůbec rád všechny hry a říkal že by si přál abych je měla taky ráda. Byl členem klubu který měl dole v městě dvě místnosti. Hráli tam ping-pong a Frank mi doma na stole ukazoval jak se to hraje a líbilo se mi to. Hráli tam taky karty ale ne o peníze aspoň většina nehrála o peníze ale někteří ano.
 
Maminka řekla že když mám známost tak musím vypadat jako dospělá slečna a koupila mi krásný klobouk. Klobouk měl tři péra a velký oblouk vyztužený drátem aby pěkně stál. Maminka mi ukázala jak si mám udělat účes pompadour aby mi klobouk dobře seděl vysoko na hlavě. Koupila mi hřebínky do vlasů s malovanými kytičkami a Frank mi koupil dvě krásné jehlice do klobouku které měly na konci ptáčky. Maminka mi ušila nové šaty které měly na sukni osm volánů a vysoký límeček. Neměla jsem ten límeček ráda protože mě kostice píchaly do krku a mimo to jsem musela skoro denně měnit rýžek kolem límečku. A celý ten čas jsem cítila jak je všechno báječné a byla jsem šťastná a přála jsem si aby naše námluvy nikdy neskončily.

1. vydání.