Vražedné ambice

Excentrický, originální a geniální inspektor Morse pátrá po vrahovi mladé fyzioterapeutky. Zavede vás do prostředí pompézních oxfordských akademických tradic i laciných neonů striptýzových podniků v londýnském Soho. Stanete se svědky mnoha nečekaných intrik a zvratů -
Colin Dexter zůstává i v tomto příběhu věrný těm nejlepším tradicím anglického detektivního románu.UKÁZKA:
Místo toho, že byl, jak jsme omylem uvedli, zatčen za to, že svou manželku skopl ze schodů a hodil po ní zapálenou petrolejovou lampu, zemřel reverend James P. Wellman před čtyřmi roky, aniž se kdy oženil.

(Oprava v jednom americkém deníku, citovaná Burne-Jonesem v dopise lady Hornerové)


V 11.15 dopoledne Lewis navrhl, že by někdo možná měl něco říct.
Po celou předešlou hodinu a půl klepala skupina policistů na dveře okolních domů, mluvila s jejich obyvateli a zaznamenávala jejich stručné předběžné výpovědi. Ale až dosud nebylo sděleno nic oficiálního představitelům médií shromážděným v ulici, která se stále více zalidňovala zvědavými přihlížejícími.
"Tak se do toho dejte," řekl Morse.
"Mám jim prozradit všechno, co víme?"
"To nebude trvat tak dlouho, ne?"
"Nemáme si nechat něco pro sebe?"
"Proboha, Lewisi! Vy mluvíte, jako bychom opravdu měli co skrývat. Pokud máme, proč to neřeknete mně?"
"Jen jsem se tak ptal."
Morseův tón změkl. "Vlastně ani nebude tak moc záležet na tom, co jim řeknete, nebo ano?"
"Dobrá."
"Možná přece jen jedna věc. Můžete jim připomenout, že bychom pro změnu všichni přivítali trošičku přesnosti. Řekněte jim, aby trvali na tom, že uprostřed prvního slova názvu ulice Bloxham Close se píše "h" - nebo něco v tom smyslu."
"Bloxham Drive, pane."
"Děkuji vám Lewisi."
Nato se rozmrzele vypadající Morse stáhl zpět do křesla v předním pokoji a pokračoval ve zběžném prozkoumávání papírů, dopisů, dokumentů a fotografií ze zásuvek psacího stolu ve stylu královny Anny - velmi povedený kousek, pomyslel si Morse. Možná rodinné dědictví.
Rodina...
Ach bože!
To byly vždycky ty nejhorší stránky sebevražd a vražd. Setkání s maminkou, tatínkem a mladší sestrou, podle informací už na cestě z Torquay. Ale stejně, Lewis byl na tyhle záležitosti obdivuhodně dobrý. Když o tom přemýšlel, Lewis byl vlastně docela dobrý na více věcí - včetně kontaktů s tiskem. A jak tak Morse bezradně listoval dalšími papíry, pevně si předsevzal (i když na to později zapomněl), že to svému věrnému seržantovi řekne ještě téhož dne.


Hned jak se Lewis setkal se svými mediálními partnery, byl televizním štábem instruován, aby kousek poodešel, aby ho mohli natočit, jak přichází a pak se objeví rovnou před kamerou. Vysvětlili mu, že je to v televizi vžitý postup: vždycky je nejdřív vidět člověka přicházet, než se na obrazovce objeví jeho obličej. Takže, byl by seržant Lewis tak laskavý a souhlasil s takovou malou procházkou?
Ne, seržant Lewis by nesouhlasil.
Co by ale udělat mohl, je to, že se jim pokusí říct, co chtějí vědět. A to také pár minut dělal.
K vraždě došlo v kuchyni domu číslo 17 v Bloxham Drive: B-L-O-X-H-A-M -
Jeden ze sousedů (blíže neurčený) ráno upozornil policii na podezřelé okolnosti na oné adrese -
Hlídkové auto se na danou adresu dostavilo téměř okamžitě; policie byla nucena otevřít dveře násilím; objevili tělo mladé ženy -
Žena byla zastřelena skrz kuchyňské okno v zadní části domu -
Tělo ještě nebylo oficiálně identifikováno -
Dům nevykazoval žádné znaky - žádné jiné znaky - jakéhokoliv vloupání -
A to bylo tak asi vše.
Mezi následujícím vodopádem otázek Lewis nemohl přejít chraplavý hlas nepřehlédnutelné reportérky z Oxford Staru:
V kolik hodin k tomu všemu došlo, seržante?"
Lewis samozřejmě velmi dobře znal odpověď. Ale rozhodl se prozatím šetřit detaily překvapivě jasného svědectví, které se jim doposud podařilo shromáždit...