Gabriela Preissová, rozená Sekyrová, podruhé provdaná Halbaertová, , se narodila 23. března 1862 v Kutné Hoře, zemřela 27. března 1946 v Praze.
Psala též pod pseudonymem Matylda Dumontová nebo Matyda Dimová.
V mládí žila v Plaňanech, v letech 1872 – 73 navštěvovala dívčí školu v Praze. Bydlela u svého strýčka archiváře a spisovatele F. Dvorského a díky němu se také mohla seznámit s řadou českých spisovatelů a s vlasteneckým děním. V osmnácti letech se provdala za Jana Preisse, který byl pokladníkem hodonínského cukrovaru. Zde poznala dobře moravské Slovácko. Od r. 1890 žila v Oslavanech, v následujících dvou letech pobývala na statku Jelenik (Hirschenau) u Celovce v Korutanech a zde se zajímala o život Slovinců. V roce 1898 se přestěhovala do Prahy. Když o deset let později ovdověla ovdověla, provdala se za plukovníka rakouské armády Adolfa Halbaerta, kterého následovala do Puly v Istrii. Za 1. světové války pomáhala ruským zajatcům v milovickém táboře. Ráda cestovala a tak navštívila například Rusko, Halič, Francii a Itálii. Po válce žila v Praze a léto trávívala v Chlumu u Třeboně.
Spolu s bratom Karolom a sestrou Helenou sa narodil v rodine MUDr. Antonína Čapka (*1855 – † 1929) a jeho manželky Boženy (za slobodna Novotná, * 1866 – † 1924). Oženil sa s dcérou známeho vinohradského advokáta Jarmilou Pospíšilovou. V roku 1923 sa im narodila dcéra Alena, ktorá sa neskôr vydala za MUDr. Jaroslava Dostála.
V rodine ho volali Peča. Vychodil obecnú a meštiansku školu v Úpici a v rokoch 1901 - 1903 navštevoval nemeckú odbornú tkáčsku školu vo Vrchlabí. V škole nevynikal dobrým prospechom a preto istý čas pracoval ako robotník v úpickej tkáčovni F. M. Oberländera. Vďaka sestre Helene a jej snúbencovi JUDr. Františkovi Koželuhovi, ktorí presvedčili rodičov o praktickom využití štúdia na Umeleckopriemyselnej škole v Prahe, mohol v roku 1904 začať Čapek študovať na Umprum (Uměleckoprůmyslní škola) a tiež v tamojšej špeciálnej škole dekoratívnej maľby.
Z obdobia štúdia pochádzajú jeho prvé dochované kresby a olejomaľba V zahradě. Štúdium na Umprum ukončil v roku 1910 a v tom čase si začal dopisovať s Jarmilou Pospíšilovou, ktorá sa o deväť rokov na to stala jeho manželkou. Prvé výraznejšie olejomaľby a kresby ovplyvnené fauvizmom a expresionizmom vznikli na štúdijnej ceste, ktorú v rokoch 1910 a 1911 podnikol s bratom Karolom. Táto cesta ich zaviedla do Paríža a Marseille, navštívili aj Španielsko.
Bol spoluzakladateľom moderne orientovanej umeleckej spoločnosti s názvom Skupina výtvarných umelcov, ktorá sa schádzala v pražskej kaviarni Union. V tomto období namaľoval svoje prvé kubistické obrazy. V roku 1912 sa stal členom Spolku výtvarných umelcov Mánes. Spolu s Antonínom Matějčkom redigoval časopis Volné směry, ktorý spolok vydával. Už v tomto období vznikali prvé literárne práce, s bratom Karolom vydával generačný Almanach. Z Mánesovho spolku bol na základe nezhôd s jeho výborom vylúčený.
Bol jednou z najvýraznejších básnických osobností českej literatúry od konca 19. storočia do svojej smrti, kedy český národ i česká literatúra prechádzali prudkými zmenami.
V mladosti patril k vyhraneným protihabsburským búrlivákom, bol v neustálych sporoch s Viedňou, dokonca zatknutý a väznený.
