Jsou básně, které nás při čtení nikdy nenechají chladnými – buď je lidé zbožně ctí, anebo se jim nemilosrdně vysmívají. Kiplingovo Když patří dokonce k básním, jež visívaly za sklem jako nějaký diplom vystavený vlastním lepším já ideálům a nejčistším snům mládí. V ní hlásané hodnoty ctí a budou ctít lidé, kteří si vnitřně jsou za svým a nepoddávají tomu zlému, co přináší jejich doba. Ferdinand Peroutka ji dokonce povýšil na svůj osobní erb.

Báseň se těší stále velké popularitě, především mezi Brity. V roce 1995 byla zvolena nejoblíbenější britskou básní v hlasování stanice BBC.