Kniha amerického literárního historika a vysokoškolského pedagoga Thomase Orta se zabývá, jak už název napovídá, osobností Karla Čapka v kontextu „čapkovské generace“ spisovatelů a umělců období, které začíná před první světovou válkou a končí Čapkovou smrtí. Zaměřuje se především na umělecký a filosofický vývoj Čapka a jeho současníků. Důkladně rozebírá soudobý filosofický kontext; významné místo v jeho práci zaujímá analýza kubistického programu a důkladné vysvětlení toho, proč právě v Čechách (a nikoliv například ve Vídni nebo Budapešti) nalezl tento umělecký směr tak silnou živnou půdu (projevující se kupříkladu i v architektuře). Právě tak důkladně a detailně Ort zkoumá vliv politických událostí, zejména rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa na čapkovskou generaci i její vazby na uměleckou generaci předcházející (dekadenti, generace devadesátých let) i generaci mladší – avantgarda, poetisté, surrealisté, skupina Devětsil – včetně střetů a polemik s představiteli těchto generací.

Mimořádně cenný je při tom všem zejména Ortův pohled „zvenčí“; projevuje se zde „cizí“ sensitivita, vzdělání i způsob badatelské práce. Autor díky tomu přináší nové pohledy na známé české autory první poloviny dvacátého století, vztahy mezi nimi a historické a politické souvislosti, v nichž tvořili. Kombinace autorova historického pohledu na předmět jeho zkoumání a dokonalé znalosti díla Karla Čapka (které studoval v češtině i angličtině) i děl dalších protagonistů jeho spisu spolu s důkladnou obeznámeností s dobovými filosofickými směry činí z této knihy podnětné dílo pro každého, kdo se chce dozvědět něco víc o době a myšlenkových východiscích Karla Čapka a generace jeho současníků.