Znovu se ocitáme ve viktoriánském Londýně, jak jej máme rádi. Jeho známé kulisy, chvějící se ve světle plynových luceren, vytvářejí však tentokrát dekoraci k dramatu téměr neuvěřitelnému.
Píše se rok 1880 a mladý excentrik Holmes teprve začíná s praxí detektivního konzultanta. Jeho zvláštní nadání a první kroky však neuniknou pozornosti jiné postavy, o níž veřejnost zatím také nic netuší, profesora Moriartyho. V téže době, na druhém konci světa, si jiný muž, jakýsi doktor Walker, sahá až na dno své dosavadní existence, aby se stal obětí i nástrojem zlovolných manipulací. Setkání obou mužů je neodvratné, není však dílem osudu, ale součástí rafinovaného plánu Napoleona zločinu. Profesor Moriarty se nám tak konečně představuje v plném lesku. A paní Hudsonová? A Mycroft Holmes? Jak se ke svému zděšení a úžasu dovídáme, již od dob Studia v šarlatové, Podpisu čtyř a Řeckého tlumočníka bylo všechno jinak, což jako dokonalý tour de force prokáže skutečná verze hororu Poslední případ.

Od dob, kdy A. C. Doyle na nevinnou otázku slavného herce Williama Gilletta, připravujícího svou veleslavnou divadelní verzi Sherlocka Holmese, zda smí velkého detektiva oženit, odpověděl: "Můžete ho oženit, zabít, cokoli je vám libo," využívají této volnosti jeho pokračovatelé mírou vrchovatou.
Jakkoli jsou některé nové interpretace holmesovského mýtu skutečně "otřásající," vždy se tak děje s láskou a znalostí věci. A tak je tomu i tentokrát.